1. Základní charakteristika

Co je to funkční diagnostika

Funkční diagnostikou (FD) se rozumí posouzení specifických potřeb studenta, pomocí něhož VVŠ vymezuje funkční dopad objektivně doloženého zdravotního postižení na aktivity nezbytné pro studium zvoleného oboru/programu, a to nikoliv na základě prohlášení uchazeče nebo pouze na základě dokladů uvedených v Metodickém pokynu MŠMT.

Předmětem funkční diagnostiky je dopad objektivně doloženého zdravotního postižení nebo zdravotního stavu konkrétního studenta na aktivity nezbytné pro studium zvoleného oboru/programu. Uplatňuje se při ní tzv. funkční princip, při němž není rozhodující samotná lékařská diagnóza, ale její praktický dopad na činnosti související se studiem konkrétního oboru/programu.

Kdy se realizuje

Ideální doba k realizaci funkční diagnostiky je před nástupem do 1. semestru studia. Některá pracoviště provádějí funkční diagnostiku ještě před přijímacím řízením.


Obecně lze tedy shrnout, že k realizaci funkční diagnostiky dochází v těchto obdobích:

  • před přijímacím řízením (v rozsahu nutném pro korektní průběh přijímací zkoušky)

  • před nástupem do 1. semestru studia — z praktického hlediska ideální období

  • v průběhu studia

Co funkční diagnostikou získáme

Funkční diagnostika má mj. dávat odpověď na otázky

  • jaké komunikační, pracovní a organizační opatření během studia volit

  • zda student ovládá efektivně takové postupy, příp. technologie, o nichž už na začátku studia víme, že jsou pro studium daného oboru nezbytné a škola bude jejich využití předpokládat (ověření minimálních kompetencí studentů), příp. je schopen se adaptovat (technicky, psychicky, percepčně) na další řešení, jejichž potřeba může během studia vyvstat

Následné poskytování servisních a organizačních opatření se pak liší u jednotlivých studentů v závislosti na jejich kompenzačních mechanismech, osvojených studijních strategiích a zejména na požadavcích daného studijního programu. Vždy ovšem platí, že jakékoli úpravy studia nemohou mít charakter úlev či zvýhodňování studenta a nemají být takto chápány. Tuto osvětu je třeba šířit na akademické půdě mezi vyučujícími i studenty.

Doporučení z terénu

Některé vysoké školy realizují FD až po zápisu do studia. Vlastní realizace by měla proběhnout maximálně do konce výukové části prvního semestru.

V případě, že se student ke svým specifickým potřebám přihlásí až v průběhu studia (typicky studenti se SPU, příp. po úrazech apod.), je samozřejmě možné provést FD kdykoliv poté. Jen způsob adaptace studia pak bude záležet na době, kdy se student ozve, na jeho diagnostikovaných potřebách a možnostech dané VŠ. Modifikace tedy mohou realizovány se zpožděním.

FD se může průběžně zpřesňovat ve vztahu k jednotlivým předmětům a požadavkům vyučujících v průběhu jednotlivých semestrů, tzn. navržené adaptace se mohou během studia měnit i s ohledem na změnu režimu studia (prezenční — distanční — prezenční).

Je žádoucí, aby docházelo k pravidelné revizi studentových potřeb a nastavených opatření a jejich případnému přehodnocení (tzv. rediagnostika):

  • pokud se při následné práci se studentem zjistí nefunkčnost některých opatření nebo se ukáže, že pro některé oblasti studia nejsou úpravy dostatečné

  • pokud u studenta dojde ke změnám ve zdravotním stavu (zhoršení, přidružené onemocnění)

Není možné striktně stanovit dobu, kdy má k revizi diagnostiky docházet — vyplývá to spíše z celkového kontextu studia a potřeby daných služeb. Jako vhodné se jeví kontaktovat studenta např. po prvním zkouškovém období, kdy může reálně zhodnotit situaci. Z praxe se ukazuje, že je optimální kontaktovat studenta minimálně 2× za semestr. Ideální samozřejmě je být se studentem, příp. jeho vyučujícími v kontaktu trvale a mít kontrolu nad tím:

  • jak si student adaptace studia dojednává

  • jak adaptace realizuje vyučující

  • jak se mění zdravotní stav studenta

Kdo ji realizuje

FD obvykle představuje kolektivní výkon, který předpokládá zapojení nejen různých pracovníků centra podpory, ale také garantů daných oborů/předmětů (rozsah a forma zapojení závisí mj. na typu oboru/předmětů, na relevanci vstupních informací, na frekvenci, s jakou je náplň oboru/předmětů měněna apod.). Student/uchazeč sám totiž nemívá tolik informací o budoucím vysokoškolském studiu, jeho náplni a požadavcích, aby dokázal spolehlivě odpovídat na legitimní otázky, které pokrývají např. technickou stránku jeho studia.

Náplň funkční diagnostiky

Odpovědný pracovník centra podpory, který FD provádí, by měl spolu se studentem probrat situace, do kterých se student během studia zřejmě dostane, a navrhnout jejich řešení — a to na základě:

  • studentem dodaných relevantních dokladů,

  • studentových zkušeností z dosavadního studia,

  • studentových minimálních kompetencí zjištěných pomocí FD,

  • diagnostikových zkušeností a znalostí

  • a možností vysoké školy, to vše i po domluvě s garantem studijního programu/oboru, vedoucím katedry, ředitelem ústavu...

Další komentáře

Každá vysoká škola má tyto procesy (nebo jejich části) popsané ve vnitřních předpisech. Ty je nutno respektovat, stejně jako metodický pokyn MŠMT ČR (ten však uvádí pouze nepodkročitelné standardy, nikoli konečný výčet možných řešení).

Funkční diagnostik a spolupráce s dalšími institucemi

Při FD se může ukázat problematičnost studentovy životní situace ve větší než předpokládané šíři. Je výhodné, aby mohl diagnostik v případě potřeby odkázat na příslušnou zdravotnickou nebo sociální službu, například psychologickou či psychiatrickou pomoc, zařízení sociální rehabilitace, zařízení poskytující služby průvodce apod. Rovněž je dobré se orientovat v možnostech stipendijní podpory, například v souvislosti se zvýšenými nároky na bydlení daného studenta nebo v souvislosti s tíživou finanční situací.

Kdo s výsledky FD pracuje

S výsledky FD může potenciálně přicházet do styku poměrně široká škála lidí různého zaměření, přičemž povaha i míra využití informací získaných z FD se může u těchto osob lišit — tomu je pak vhodné přizpůsobit povahu předávaných informací (viz kapitola I.7 Zpráva z FD). Obecně lze říci, že kromě samotných pracovníků center podpory s informacemi mohou pracovat:

  • ti, kteří se přímo podílejí na realizaci opatření, např. tlumočníci, přepisovatelé, zapisovatelé, titulkáři, korektoři, editoři studijní literatury, tutoři, asistenti, pracovníci IT apod.

  • administrativní pracovníci center i fakult

  • akademičtí pracovníci, např. vyučující, garanti studijních programů/oborů, vedoucí kateder, ředitelé ústavů, proděkani

  • apod.

Faktory ovlivňující funkční diagnostiku

  • vlastní vůle a představy studenta/jeho rodiny
    (např. nezájem na sobě pracovat, minimum aktivity ze strany studenta, ale i nadhodnocené představy o možnostech poskytovaných služeb)

  • fáze studia, kdy je funkční diagnostika realizována
    (např. před studiem, po opakovaném neúspěchu, vliv může mít zkušenost se studiem na VŠ, nedostatečný odhad náročnosti studia a student získá adekvátní míru potřebné podpory (tj. před zahájením studia/v průběhu studia)

  • služby, které jsou pracoviště schopna poskytovat
    (např. nácvik studijně-pracovních strategií) vs. služby, které zajišťují externí poskytovatelé (např. služby pro osoby s psychickým onemocněním — Focus, Ledovec, Baobab, Práh; služby pro studenty s PAS — NAUTIS, Adventor, logopedii, služby pro studenty s pohybovým postižením — Paracentrum Fénix, pro studenty se zrakovým postižením — Tyflocentrum apod.)

  • dosavadní zkušenosti studenta se studiem na nižších stupních
    (např. dlouhodobá spolupráce s asistentem pedagoga, podpora a intervence ze strany poradenských zařízení či neziskových organizací, pozitivní/negativní zkušenosti s podporou, úrovněmi školského systému),

  • aktuální obtíže studenta/fáze onemocnění
    (některá psychická onemocnění se typicky mohou projevovat až v období, kdy osoba navštěvuje vysokou školu),

  • pracovník provádějící funkční diagnostiku
    (někteří pracovníci jsou v užším kontaktu se studenty zejména z toho důvodu, že neprovádějí pouze funkční diagnostiku, ale mají na starosti i následné zajišťování služeb (tito jsou v kontaktu se studenty častěji)

  • složení diagnostického týmu
    (personální obsazení pro vedení diagnostických rozhovorů se v praxi jednotlivých pracovišť liší v množství přítomných odborníků a podle jejich role v rámci poskytování podpory. Cílem samozřejmě je vždy vytvořit tým, který je schopen naplnit cíle FD, včetně potřeby více diagnostiků, v případě, že je třeba posuzovat dopady různých druhů funkčního omezení, např. psychické, smyslové,…).

  • přístup diagnostika ke studentovi a vstřícná atmosféra při diagnostice