Současně je praktická část FD příležitost pro ověření minimálních kompetencí, tedy kompenzačních mechanismů a strategií, které by měl student daného oboru a s určitým postižením mít. VŠ tak může zjistit, do jaké míry bude student schopen využívat servis, který mu při studiu nabízí, příp. do jaké míry by byl závislý pouze na asistenci. V případě, že student dané kompetence nemá a odmítá přizpůsobení, které má škola jako standard v souladu s metodikou MŠMT interně nastavena, příp. trvá na individuálních řešeních, která nejsou racionální (využití nestandardních postupů, jednorázovost řešení, neudržitelná finanční nebo personální náročnost aj.), může škola další individualizaci odmítnout a nabízet přístupnost studia jen v rámci univerzálního designu (škola deklaruje, že ho zajišťuje), tedy bez individuálních úprav.
Je-li výsledkem FD zjištění, že student/uchazeč nedisponuje základními kompetencemi pro studium na VŠ, je žádoucí nabídnout studentovi možnost tyto kompetence získat — např. individuálně formou konzultací přímo na VŠ, v kurzech pořádaných v rámci CŽV, v kurzech specializovaných pracovišť vně VŠ apod.